Velmi dlouhý a náročný letecký den skončil přesně o půlnoci. P1 naplánoval Zvičinu a záfuk směr Děčín, Ústí, Aš.
Na Zvičinu jsem dorazila po 25 letech, kdy jsem tam hodně polítala – hodně na mě (byla jsem blatouchář), tedy padla nostalgie. Chvíli po nás, tedy P1+P4+P23 a také P9+P2 dorazili pardubičtí kořeni a také P36 a nové P82. P82 je pro některé z nás velmi špatně rozpoznatelný, pro většinu zcela nezapomenutelný. P1 např. ho okamžitě nabádal, aby něco poupravil v xcontestu. P82 zachoval pokerovou tvář a cca za hodinu zjistil P1, že nemluví na Scorpiho, že P82 je někdo úplně jiný . Možná P82 mohl P1 slíbit, že na xcontestu něco změní
Dorazil také nabušený P80, který se zmínil, že konečně dostal své P. A hned po něm celý tým Kokotíků. P80 a P16 vytáhli svá identická nová Enza a ostatní dělali, že to je normálka. P1 nakonec neodolal a šel si sáhnout
P1 odstartoval, vytočil a odletěl, následován P9 a P2 – naše auto prostě vyrazilo vpřed. Po nich drahnou chvíli odstartovali ostatní. Kousek za Pakou, cca 20 km udělali P1 i P9 nad Kumburkem stejnou chybu. Byli totiž cca 20 m nad ním a přesto, že následně se P 17 na tomtéž místě zachránil, tito dva vyhnili. Cestou, cca 10 km za nimi ještě zůstal P2. Naše auto tedy bylo kompletní.
Restart
Pak ovšem všichni tři odstartovali, P2 zůstal se mnou a P23 a pozoroval je ze země. Nabrali, vytočili a zmizeli.
Mezitím se nám ozývali z trati ostatní. Ten se blíží Děčínu, ten je nad Ještědem, atd. A naši letěli a nabírali. Nabrali jsme P23 pod Zvíčou a přesto, že jsem proklamovala, že dnes berou vlak a já jedu domů, mířila jsem i s P2 v autě směr Ještěd. Do navigace jsme optimisticky zadali – Česká Lípa a jeli!
Ozývá se jlemnicko-pražský P36, po uletěné 104, že netuší, kde se nyní nachází P82 na svém Gradientu, že to možná střelil do Němec, ale on, že má auto na Zvičině a jak se tam dostane? Tak jsme ho nasměrovali na vlak po naší cestě.
Minuli jsme Ještěd a postupně viděli na obloze nejen naše tři piloty, ale i ostatní na live, že to pomalu končí.
První to posadil P4 na greenu na golfovém hřišti. Na to, že dnes neletěl, bylo 81 km moc hezkých.
Pak P1 o kus dál a hned na to P9. 9km dále na nádraží čekal P36 (právě se se svým týmem dostali na 2. místo čpp a tak jsme mu neopoměli připomenout, aby se podíval na příčku před ) a do telefonu postupně hlásili ostatní – P16 166km, P80 171 km, P3 142 km, P82 150 km. P2 seděl v autě 180 km od baráku a povzdechl si, že na to, že uletěl 12 km se docela hezky projel
Noc v Děčíně
Byl to mazec! Do Litvínova pro P16 jel tatínek a domluvili se s P3 (byl mezi Teplicemi a Bílinou), že se sejdou v Děčíně. Po cestě zpět volá P3, že P16 má vybitý telefon, on sedí na nádraží v Děčíně, nic nejede a nemůže se mu dovolat. P3 byl trochu neštastný, kdyby nebodoval v týmu našich, tak bych byla na vážkách napsat – no tak řešení je nelítat takové fláky!
Alespoň jsme mu na Zvičině ze zaplněného parkoviště v noci svezli auto do Trutnova (Nnejnovější info je, že tam někde P3 přespal a nyní je ve vlaku a na důležitou poradu, která se koná v práci 2x do roka se opozdí o hodinu a půl. ), vyhodili tam u auta P36, popřáli P3 do Děčína hezkou dobrou noc a jeli vstříc dalším nelítacím dnům. Fakt to na lítání nevypadá a tak za chvíli vyrážíme na Mirošov!
